V roce 1923 se v Praze objeví mrtvola mladé ženy
v předměstí Vysočany. Její portrét, kreslený
neznámým rukama, leží vedle těla. Umělec Jan
Štěpán, vzdorující svému úpadku a alkoholismu,
ji zná — je to jeho sestra, Marie, která dříve
malovala pro radnici.
Jan se dostane do kontaktu s bývalým policistou,
nyní zahraničním emigrantem, který mu sděluje:
vražda byla prováděna pod pokrovem tajného
oddělení republiky. Zatímco Jan hledá důkazy,
zjišťuje, že Marie vlastnila dopisy mezi dvěma
politiky, kteří se snažili odstranit konkurenty.
Při prohlídce jejího bytu najde skrytý deník, ve
kterém Marie psala o spojení mezi novinářem a
lidmi z vlády. Deník končí v noci, když
zaznamenává, jak se blíží k pravdě. Jan si
uvědomí, že má pouhých pár dní, než se všechny
důkazy zmizí.
Večer v baru Staré Město se setkává s bývalým
spolupracovníkem Marie, starostou obce, který mu
přizná, že Marie byla na cestě k odhalení
korupce ve stavebnictví. Janovi se však zjevně
někdo vyhrožuje — na jeho dveřích se objeví
anonymní dopis s varováním.
Na druhý den se Jan dostane do zákulisí výstavy
umění v Národním divadle, kde Marie kdysi
vystavovala. Tam najde kopii jejího posledního
obrázku — portrét jednoho z politiků, který se
později stal ministrem. V tom okamžiku ho
napadne, že jeho sestra neměla nic jiného než
tento portrét, aby dokázala, co ví.
Když však vrací portrét do výstavy, zjistí, že
je ukraden. Při pronásledování zloděje v ulicích
se dostane do budovy ministerstva, kde ho zatkne
bezpečnost. Zatímco je zavírá, zaslechne výbuch —
v dálce se rozpadá budova, kde se schovávali
důkazy Marie.
Jan se probouzí v nemocnici, v ruce drží
fragment portrétního obrazu. Na něm je zřetelný
obličej muže, jehož jméno nikdy nepoznal. Když
vstane, chytí se za hlavu — připomínky z
minulosti mu říkají, že to byl on, kdo vydal
sestře smrtelný rozkaz.
Portrét zůstává v jeho ruce, ale pravda se stala
jeho vlastní ranou.
