Ve středu Prahy, za závětrným rohem starého
panelového domu, žije babička Marta. Její syn
Petr, bývalý úředník, padl do tichého propasti
po neúspěšné reformě zdravotních služeb. Jako
výsledek byl propuštěn a přestal mít přístup k
sociálním fondům. Marta, která věděla, že jeho
chyba nebyla závažná, vytvořila plán – vyhledala
staré spojenectví z doby první republiky, kde si
lidé pomáhali navzájem.
Na konci roku 1986 se Petr stal součástí širého
procesu, který vedení vlády označilo jako
„kariérní pád“ a potlačilo všechny možnosti pro
jeho obnovu. Marta však zjistila, že díky svému
působení v době normalizace, kdy se lidé
ukrývali v pozadí, má několik kontaktů, kteří ji
mohou zasunout do systému.
Petr, zatímco pracoval jako sekretář v
ministerstvu, měl dostatek informací, aby
zjistil, jak je systém napojen na rodinné vazby.
Zjistil, že i on sám byl v rámci tohoto systému
jenom jednou hříšnou čárou, která mu umožnila
zůstat ve společnosti. Marta ho však varovala:
„Třídní rozdíly jsou jako hra, kde každý tah
může být poslední.“
Když Petr zjistil, že jeho práce byla zneužita v
rámci podnikání, které vedlo ke krizi veřejného
zdravotnictví, začal se snažit o nápravu. Ale v
době normalizace bylo toto chování považováno za
„dramatický“ zásah do společenského řádu.
Marta, pomocí svých starých kontaktů,
zorganizovala tajnou schůzku, kde se zúčastnilo
několik lidí, kteří byli v minulosti obdobně
dotčeni. Přesně tehdy, když Petr měl přijít, byl
zadržen kvůli podezření z nelegálního spojení s
osobami z minulosti.
Dramatický okamžik nastal, když Marta zjistila,
že její akce způsobily nepředvídatelné důsledky
– Petr byl vyšetřován, a jeho kariérní pád se
proměnil v celostátní událost. Marta, vědoma
toho, že její cesta byla založena na třídních
rozdílech, věděla, že to byl konec.
Systém, který byl založen na tajných
spojenectvích a třídních rozdílech, byl znovu
potvrzen. Petr byl odsouzen, a Marta zůstala
sama. Ve svém domě, mezi stěnami, kde kdysi
zpívala hymny první republiky, seděla v tichu a
vzpomínala na to, jak lidé v době normalizace
žili v tiché vzdoru.
