V ulici Vltavy 23, v prvním patře starého
panelového domu z éry normalizace, žije Marta
Havelková, obětavá matka, která si udržuje tichý
život mezi úklidem a šitím. Její syn Jan,
právník, bydlí v Praze, ale návštěvy jsou časté
– přinášejí s sebou novinky, které jí vytvářejí
neklid.
Jedno odpoledne, když Marta hledá v kapse
peněženky, najde fotku svého otce, který byl
politickým vězněm za dobu normalizace. Fotka je
podpísaná rukou jejího bývalého manžela, který
zmizel po roce 1970. Zatímco ji prohledává,
objeví i dokumenty, které mluví o případu jeho
uvěznění. Tato objev způsobí, že se Marta
rozhodne prozkoumat minulost, která byla dlouho
ukryta.
Jan, když zjistí, že matka věděla více než on,
reaguje chladně. Místo aby jí pomohl, pokouší se
to ututlát. Marta se však nevzdává. Zajde do
archivu v Ústavním soudu, kde na ni čeká člen
komise pro restituční řízení. Tento muž,
dřívější odpůrce jejího otce, jí dá informace,
které ji donutí vzít věc do vlastních rukou.
Zatímco Marta vydává dokumenty do médií, Jan
ztrácí kontakt s rodinou. Otec, který byl dříve
aktivním členem opozice, se objeví v přístavu.
Má rád kávu a konverzaci, ale hlavně chtěl vidět
svou dceru.
Večer, když se Marta setká s otcem, zjistí, že
ten, kdo ji vydal, byl její vlastní bratr. Tato
zpráva ji znechucí, ale zároveň jí dá sílu. Když
Jan přijde domů a zjistí, že se matka rozhodla
vystoupit proti systému, který ho zformoval,
musí si uvědomit, že svá tajemství nemohly
zůstat tajemstvím.
Marta zveřejní dokumenty, které změní osud celé
rodiny. Výsledek: tichý domov se stane místem
debat, které nejsou jen o minulosti, ale o tom,
co má být budoucnost.
