V Praze, kde stín minulosti ještě padá na nové
budovy, se nešťastný dědic Václav přesvědčuje,
že jeho rodinný majetek byl zneužit během
normalizace. Jeho otec, muž s názvem Jan, zmizel
v roce 1972, a Václav se rozhodne projít
tajemnými chodbami rodinného domu, který nikdy
nepřestal mít dveře, které vedly k nicmé.
Jeho skrytý talent pro čtení starých dokumentů
se ukazuje jako životní zásah, když najde psací
stroj a papíry pod kobercem. Na papírech jsou
jména, která nepatří do historie, a jedno z nich
je jeho vlastní. Když se pokusí kontaktně spojit
s lidmi z minulosti, objeví se ve svém okolí dva
muži – jeden se ptá, co ví, druhý se snaží
zaručit, že toho neví vůbec nic.
Současnost se změnila: věci, které dříve
fungovaly, nyní vyžadují nové klíče, nové hesla,
nové oběti. Přístup k archivům je zamčen, ale
Václav zjistí, že muži, kteří ho sledují, mají
vlastní klíče – ty, které byly zapsány v jeho
otcově deníku.
Emigrační cesta ho nutí opustit Prahu, ale ne
bez boje. Jezdí tramvají, která jede pryč od
centra, a v každém zastávce si uvědomuje, že
každý muž v tramvaji má svou vlastní verzi
pravdy. Když dorazí na hranici Česka, narazí na
známého učitele, který mu řekne, že ten, kdo
zneužil jeho dědictví, byl právě on – učitel.
Václav si musí vybrat: buď se vrátí do Prahy,
kde ho čeká úplná pravda, nebo zůstane v cizině
a zapomene na svého otce. Zvolí cestu, která ho
přivede ke skrytému talentu – a k tomu, že
skutečný dědic není ten, kdo má klíče, ale ten,
kdo je schopen je vytvořit.
