Detektiv Jan Kopecký přijímá případ s neobvyklým
zadáním: najít důkaz o existenci člověka, jenž
zmizel v roce 1987 během normalizace. První
stopa vedla do starého bytu v panelovce na
Vinohradech, kde se v roce 1983 odehrál incident
s údajným vrahem. Byt je opuštěný, ale na
stěnách zůstaly nápisy v rukopisu – jedna fráze
opakovaná stokrát: „Nikdy se nevracíme.“
Kopecký si všiml, že nápis byl napísán na
špatném papíře – ten se používal v době, kdy
byly všechny dokumenty cenzurovány. Zjistil, že
muž, který zmizel, byl známý básník, který psal
o represích, a jeho práce byly zakázány. Kopecký
začne hledat mezi tajnými archivy, ale každý,
kdo mu pomáhal, nakonec zmizel.
Jednoho večera objevil v knihovně skrytý fond,
kde se nacházely kopie zakázaných textů. Mezi
nimi byl i dopis básníka, adresovaný neznámému
člověku. V dopise bylo uvedeno, že muž se
pokusil o útěk do první republiky, ale byl
zastaven na hranici. Není známo, zda byl zabit
nebo zatčen.
Kopecký se rozhodl vyrazit do Prahy z letního
období roku 1984, kdy byl posledním svědkem
životního stylu, který měl básník. Na místě
našel zničenou věž, jejíž původní funkce byla
zapomenuta. V jejím jádru byl nález – starý
zrcadlový mechanismus, jenž měl sloužit jako
zpětná cesta do minulosti. Mechanismus byl však
nefunkční, jeho části byly poškozeny.
V tu chvíli Kopecký pochopil, že jeho výzkum
není jen o pátrání po zmizeném muži, ale o
odhalení, jak historie tlačí věci do
bezvýznamnosti. Když se pokusil o aktivaci
mechanismu, došlo k explozi, která zničila celou
věž.
Kopecký se vrátil do současnosti, ale jeho
reputace byla zničena. Jako cynický detektiv byl
vyloučen z profesních společenství. Jeho nová
kniha, která měla být o zpětném cestě do
minulosti, byla zamrazena. V jeho posledním
dopise bylo napsáno: „Někdy se musíme vrátit,
aby jsme se naučili, co nás zdrželo.“
Příběh končí v tomto okamžiku, když Kopecký sedí
v opuštěném bytě, s jediným zrcadlem, které mu
zůstalo. V něm vidí svou minulost, ale nikoli
budoucnost.
