V Praze, kde se stříbřité okna nových budov
odrazily v dešti, prochází muž jménem Václav po
ulici s košíkem plným starých knih. Je to
prohnaný obchodník, jehož obchod na
Staroměstském náměstí začíná propadat. Zákazníci
ustupují, konkurence roste, a on se vzdaluje od
svého dřívějšího života – věrného, člověku,
který si uměl vystačit s penězi a příbuzenstvím.
Jednoho dne dostane anonymní dopis, v němž je
zmíněno, že jeho nevlastní bratr, známý básník,
byl nalezen mrtvý ve svém bytě. Bez zjevného
důvodu. Václav si myslí, že jde o podvod, ale
potřebuje pravdu. Rozhodne se vrátit do domu,
kde byl bratr posledně viděn – do malebného
venkovského sídla v Královéhradeckém kraji.
Tam narazí na mladou ženu, která už třikrát
pokusila o výzkum smrti básníka. Nechce nic
jiného, než najít důvod, proč ten muž byl zabit.
Měla však v sobě něco, co Václav cítil –
zakázanou touhu. Tato touha se ukázala být nejen
touhou po pravdě, ale i touhou po zpětném
spojení s minulostí, kterou Václav zcela opustil.
Při jejich spolupráci se objeví důkazy, že
básník byl zaživa vyprázdněn z věcí, které měl v
pokoji. Mezi nimi byl rukopis, který obsahoval
významné náznaky politického útoku. To Václavovi
otevřelo oči – nebylo to vražda, byla to
manipulace. A nebyl to jen jeden člověk, kdo byl
zapleten. Bylo to systém, který se skrýval za
klidnou současností, a který právě teď začínal
ztrácet kontrolu.
Zakázaná touha, která Václavovi původně
připadala jako slabost, se změnila v jeho
nejsilnější motivaci. A když konečně objevil
toho, kdo stál za vším, nechal se uvést do
psychologické hry, která měla být jeho koncepcí.
Ale on ji použil proti hráči.
Současnost, která se zdála být bezpečná, se
změnila. Člověk, který si myslel, že má všechno
pod kontrolou, si uvědomil, že jeho obchod a
jeho život byly jen částí něčeho mnohem většího
– a něčeho, co se teď začínalo rozpadat.
