Město ztichlo ve sněhu. Když voják přijel,
neviděl ani živého člověka na ulici. Byl to rok
1968, ale všechno působilo jako by bylo
zastavené. Před domem, kde kdysi žila ta žena,
stál nový panelák s ocelovými dveřmi. V jeho
tichu se objevil šepot – nezaměstnaný muž z
úřadu mu řekl, že všichni v městě jsou
"zabudovaní" podle nových pravidel.
Když voják vstoupil do svého bytu, našel tam
jednu z knih, kterou kdysi dárky zanechal. Na
stránce byl zaznamenaný čas: 1937. Byla to jeho
poslední návštěva města, před válkou. Nyní byl v
letech, kde se všichni chovali tak, jako by nic
nebylo. Nikdo nevěděl, co se stalo s lidmi,
kteří odmítli být zabudováni.
Večer se ve městě rozsvítila světla. Voják šel
do baru, kde se setkal s ženou, která si myslela,
že je jeho bývalá. Nechtěl ji potkávat, ale když
začala mluvit o tom, jak se všechno změnilo,
poznal, že je to ona. Řekla mu, že byla
zabudována, ale najala se na práci v kanceláři,
kde všechny paměti mají být smazány.
Na druhý den ho zavolali do úřadu. Byl převeden
do nového systému, kde se jeho minulost stala
nepodstatnou. Všichni v městě byli "
noví". Když
se vrátil domů, našel svou knihu zase na polici,
ale nyní byla prázdná. Nikdo nevěděl, co se s ní
stalo. Voják seděl dlouho a pak vstal. Odešel do
lesa, kde nikdo neviděl. Tam sebral kámen a
hodil ho do rybníka. Voda se zachvěla, ale nikdo
se neozval.
Příští den se v městě opět rozsvítilo světlo.
Všichni se probudili, jako by nic nebylo. Voják
však už nebyl v městě.
