Ve středu Prahy, kde se zlaté věky první
republiky prohání mezi párty a revolucemi, si
Emil Kovařík sedne ke stolu v baru U Modrého
štítu. Je to muž v černém obleku, který vypadá
jako šlechtic, ale jeho ruce drží účetní knihu.
Jeho manželka Aneta, v tmavě modré sukni, právě
odmítla podepsat podnikatelský kontrakt, který
by měl stabilizovat jejich rodinný majetek.
„Nemám věru do cizineckých obchodníků,“ řekla, i
když věděla, že ten muž je její bratr.
Kovaříkovi jsou vlastníci velkého pivovaru,
jehož historie sahá do začátku století. Ale v
době první republiky se zákony mění rychleji než
tradiční pivo. Nové obchodní zákony umožňují
větší konkurenci, což ohrožuje jejich monopol.
Emil se pokusil upravit podmínky, ale Aneta
odmítla. Není to jen o penězích – je to o tom,
jak se rozpadá jejich manželství, které už
třikrát skončilo v soudním dvoru.
Jednoho večera, během nočních procházek kolem
památníku svobody, Emil objeví v knihovně starý
dopis. Píše ho Aneta, psaný v roce 1923, když
byla mladá žena. V něm tvrdí, že milovala jiného
muže, a že ten muž byl její bratr. Nebylo to lež,
ale pravda, která měla způsobit jejich rozchod.
Emil se zatváří, jako by mu někdo strčil kámen
do hrdla.
Zakázané je mluvit o lásce mezi sourozenými,
protože to porušuje etické normy první republiky.
A tak Emil musí hrát psychologickou hru – buď si
vezme Anetu zpět pomocí tajných dokumentů, nebo
ji ztratí navždy. Když však zjistí, že Aneta má
na svém stole fotku s tím mužem, pozná, že ona
věděla o tom dopise od samotného začátku.
V den soudního jednání se Emil rozhodne
nepodepsat nový kontrakt. Místo toho předloží
dopis sám soudci. To způsobí skandál, ale i
změnu – v první republice se objeví první
legislativní změna, která umožňuje otce a dcery
vést společný podnik bez sociálního osudku.
Aneta odejde, ale Emil zůstane. V pivovaru
zasahuje nový systém – každý zákazník dostane
kousek piva, který mu vydrží celý den. Pravidla
se změnila. A také on.
