V Praze roku 1925, když město ještě čekalo na
svou velkou modernizaci, dorazí do malé uličky
na Vinohradech cizinec s černým kabátem a očima,
které nikdy neposlouchají žádný pravidlo. Znovu
se objeví jméno „Ženy“, které kdysi změnilo osud
celé generace. Její dcera, vysoká školní
učitelka Marie Novotná, si toto jméno pamatuje
jako nešťastnou legendu.
Cizinec se usadí v domě jejího otce, starého
bankovního úředníka, jehož obchodní práce byly
zpochybňovány během revolučních let. Když začne
prohlížet staré dokumenty, najde listiny, které
ukazují, jak „Ženy“ pomáhala financovat podzemní
tiskárnu, která se stal klíčovým bodem ve válce
proti monarchii. Tento objev vyvolá
psychologické napětí mezi ním a Marií, která si
vždy myslela, že její otec byl jen obyčejný
úředník.
Střet epoch nastane, když cizinec zjistí, že
někdo v současnosti pokouší znovu rozvinout
tytéž metody, což může vést ke krveprolití
stejně jako tehdy. Vzduch se plní syrovým
napětím, když Marie zjistí, že její otec byl
vědom těmto skutkům, ale mlčel z obavy ze zákona
a politiky.
Jednoho rána vypadne okno v místnosti, kde
cizinec pracoval, a na podlaze leží listina s
podepsanou příslibem – tentokrát od někoho, kdo
se chystá zopakovat minulost. Cizinec se
rozhodne odejít, ale ne předtím, než dá Marii
jednu stránku s poznámkou: „Některé děje se
opakují, i když se lidé snaží zapomenout.“
Tento akt zanechá otázky, které nikdy nebudou
odpovězeny, ale zároveň ukáže, jak historie může
být nejen příběhem, ale i mechanismem, který
ovlivňuje každý krok v současnosti.
