Rozvedená žena Jana Vavřínová opouští Prahu a
vrací se do malého městečka v Moravském krasu,
kde dětství prožila mezi tichými poli a starými
domy. Zde si v roce 1925 připomíná, jak byla
učitelkou, ale po rozvodu jí pánovnost školních
stěn unikla. Nový život v kraji ji však
nezachrání – během dvou let je odvolána ze
služby kvůli obvinění z úmyslného podvodu.
Venkovská idyla, která ji přitahovala, se rychle
proměňuje ve svět, kde každý hlas má dvojí tón.
Její bratr, starý učitel, jí otevře dveře do
skryté knihovny plné nepovolených textů, které
jsou zakázány v první republice. Kniha o
politickém odpoutání od německých ideálů ji
vyprovokuje, a když se dozví, že je autor knihy
její předchozí milenec, jehož článek ji právě
způsobil pádem, ztrácí orientaci.
V době normalizace, kdy věci začínají znovu
směřovat do ticha, se Janina osoba stane cílem
podezření. Místní policie, která ji sleduje,
najde v jejím domě spis, který obsahuje anonymní
dopisy, v nichž se otevírá otázka vztahu mezi
první republikou a tajnou činností v letech 1930.
Při jednom z policejních zásahů je zadržena, ale
před soudem se objeví svědek – její bratr, jenž
vysvětlí, že dopisy byly vlastně jeho vlastním
zápisem z dějin, nikoli něčím ohrožujícím stát.
Reflexivní moment nastane, když Janina sedí na
ulici a pozoruje, jak lidé kolem ní probíhají
svým životem, aniž by si všimli, že ona sama
byla jen další součástí toho, co první republika
způsobila a potom zapomněla. V tom okamžiku se
rozhodne, že bude psát své vzpomínky, a to všem,
kdo se chtějí vědět, co se skutečně odehrálo.
