V roce 1978 se Petr Varga vrátil do svého
rodného města, kde jeho otec, obchodník s
nábytekem, byl zavražděn před pěti lety. Město
bylo plné šedivých paneláků, chodců s prázdnýma
očima a tichých hovorů v zadních chodbách. Petr,
nešťastný dědic, nikdy nepřijal peníze, které mu
otec zanechal – považoval je za černou zbraň.
První známka změny nastala, když Petr objevil
staré záznamy v zásuvce stolu. Dokumenty
ukazovaly, že jeho otec vlastnil podnik, který
dodával materiál do novostavby pro vybranou část
populace. V tom okamžiku se Petr stal cílem
pozornosti. Někdo ho sledoval. Zmizely jeho věci.
Na stole byl nalepen papírek: „Zpět na místo.“
Ve spolupráci s děvčetem z bezpečnostní služby,
které se zajímala o rodinné tragédie, Petr
zjistil, že jeho otec byl zavražděn právě kvůli
tomuto tajemnému podniku. Vražda byla součástí
pomsty za dlouhodobé zneužívání třídního rozdílu
– lidé z nižších vrstev byli vyloučeni z
projektu.
Petr se dostal do středu temného chaosu. Otec
byl jen postavou, která se ocitla ve špatném
čase. Při pátrání zjistil, že jeho matka věděla
o podniku, ale mlčela. Věděla, že její manžel si
vyměnil život za to, aby zachránil několik
dalších.
Večer, když Petr šel domů, zahlédl v dálce
postavu, která se přibližovala k jeho bytu.
Nebyl to běžný člověk – byl to muž v černém s
kapucí, jehož obličej byl zakryt. Petr věděl, že
je to ten, kdo byl zodpovědný za vraždu.
Vtom se ozval zvuk zpět. Petr se otočil – za ním
stála žena, která držela v ruce starý klíč. Byla
to dcera jednoho z lidí, kteří byli vyloučeni z
projektu. Ona byla ten, kdo otcem zahájil pomstu.
Ve třech vteřinách se udal výbuch – Petr se
zachytil za rameno, zaslechl vzdálené kroky.
Když se probudil, byl v nemocnici. Žena zmizela.
Dveře bytu byly zničené. V kapse měl klíč a
dokumenty, které mu umožní pokračovat.
Ticho za dveřmi bylo pryč.
