V roce 1978 v hlavním městě, kde šedé paneláky
ztichly pouze na krátkou chvíli, vysloužilý
voják Jan Novák přijíždí do bytu své dcery Lenky.
Zdánlivě jen pro zásadní návštěvu, ale ve
skutečnosti hledá odpověď na otázku, která ho
pronásleduje od konce války: co se stalo s
jedním z jeho bývalých spolubojenců, kterého
nikdy neviděl živého.
Lenka, dnes učitelka, je odcizená od svého
minulého světa – její život je plný reforem a
cenzury. Její manžel, novinář Jan Švec, se
zabývá tajemnými dokumenty z období první
republiky. Když Novák zjistí, že Švec má spojení
s osobou, kterou hledá, vyvolá to v něm neklid.
V místní knihovně, kde se setkávají lidé, kteří
si vyměňují věty v tichém úsměvu, Novák objeví
starý deník. V něm je zmínka o schůzce, která se
měla uskutečnit v posledních dnech roku 1968.
Zároveň zjistí, že Švec má v ruce klíč k archivu,
který byl uzavřen po sametové revoluci.
Když se Novák rozhodne, že bude hledat pravdu,
musí se stát součástí zákazané schůzky – tajné
setkání, kde se lidé z různých generací
pokoušejí přežít systém, který jim znemožňuje
mluvit. Tato schůzka proběhne v záchytu starého
divadla, kde se lidé scházejí bez policejní
kontroly.
Mezi těmi, kdo tam jsou, najde Novák svého
bývalého druhu – teď už jen stín mužského ducha,
který se ukryl za maskou nevinnosti. Při setkání
se však ukáže, že i on byl postižen systémem,
který způsobil, že se člověk může stát vlastním
nepřítelem.
Novák si uvědomí, že mezigenerační konflikt není
jen o starých zraněních, ale i o tom, jak lidi v
době Normalizace naučili mladé, aby nevěřili
vlastnímu hlasu. Když opustí schůzku, nevraťe se
zpět, ale vezme s sebou vědomí, že jeho boj není
jen proti minulosti, ale i proti tomu, co se
dnes v městě děje v tichu paneláků.
Všechno, co viděl, se stane součástí
atmosférického zážitku, který ho změní – a který
mu dá možnost vědět, že i v nejhlubší tmy
existuje místo, kde se lze skrýt, ale také
proměnit.
