Na vnitřním okraji dvou řádků v místním archivu

leží červená štítková pásek s vybraným rokem:

1934. Deník je původně z neúplného sbírky

prošlého žáka z Prahy. Pragmatická učitelka se

při kontrole účastnických listin na výročním

setkání bývalých studentů zdržela u toho svého

třídění, až se jí podařilo rozpoznat vlastní

rukopis ve výběru nápisů mezi řádky.

Deník obsahuje údaje o tématu „Paměť jako

přestup“ – návrh, který nikdy nepodala. V

Normální době jsou takové dokumenty

nezveřejňované, ale když učitelka požádala o

kopii, byla jí dodána pouze bez textu.

Následující týden si všimla, že její domácí

počítač nezobrazuje součásti dokumentu, které

byly předtím uloženy.

Večer v chodbě koupelny uviděla na zrcadle

vlastní tvář z dětství. Zrcadlo zůstalo v

normálním stavu, ale v něm byla jiná osoba.

Vytáhla deník a přečetla větu, která zmizela:

„Nikdy nezabíjím, ale vím, co mám udělat.“

V deníku byla další stránka – právě z té doby,

kdy se rodina skryla v dílně za kostelem. Tam

byl naproti tomu záznam, že ona, jako dítě,

vyprávěla, že její otec zabil člověka, aby

zachránil její matku. Vzpomínky se neshodovaly.

Učitelka vystřelila do zrcadla jednu část slova,

aby si ověřila, jestli je to reálné. Odražená

postava se pohybovala o sekundu později.

V deníku se objevila nová věta: „Pamatuj si, že

ty jsi ta, kdo se vrací.“ Když se pokusila znovu

odstranit ten deník, všechny kopie v systému

zmizely. I její vlastní knihovna v domě

ukazovala jen prázdné stránky.

Na druhý den přišel zástupce archivu a vyzvedl

materiál. Nezmínil se o výpadku, ale všiml si,

že učitelka drží v ruce starý notebook. Na

obrazovce jeho mobilu se zobrazil stejný záznam

jako v deníku.

Dnešní ráno zavolal kolega z krajského úřadu.

Řekl jí, že její osobní data byla v minulém

týdnu smazána z databáze. Po několika minutách

začala vysílat ze zápětí, jak to bylo ve škole.

A věděla, že se vrací tam, kam nepatří.

Učitelka otevřela deník na poslední straně. Byl

to její vlastní text, psaný dnes ráno:

„Nezabíjím, ale vím, co musím.“

Kniha zůstala na stole. Nikdo ji nedotkl. Ale v

domě se zase začaly vynořovat papíry z let 1935.