Pozdě dopoledne v roce 1927, v Praze, ve
vlastním útulku na Vinohradech, Petr Varga,
známý spisovatel a podzemní disident, najde
starý rukopis v knihovně svého otce. Dokument
obsahuje jména vyšších funkcionářů, kteří se
podle něj zapojili do korupčního špiónského
systému během první republiky. První pravidlo:
žádný rukopis nemůže být zničen jinak než po
písemném potvrzení vedení členské organizace.
Druhé pravidlo: žádný člen organizace nemůže
odkázat dokument nikomu mimo svou rodinu. Petr
se rozhodne prohlédnout si dokument podrobněji,
ale jeho dcera Eliška, ještě dívka v osmnácti
letech, přinese novináře z Lidových novin, kteří
mu nabízejí útěk do Francie. Zároveň se zpráva
dostane ke zvláštnímu oddělení státní
bezpečnosti, které má za úkol kontrolovat právě
tyto typy materiálů.
Večer už jsou dveře útulku zavřené. Petr,
zklamaný a opilý, přečte dokument celý. Nalezne
tam jméno svého bratra, který byl před deseti
lety odsouzen za spolupráci s německými agenty.
Petr si uvědomí, že dokument není jen zprávou –
je to výzva. Přesně tak jako jeho bratr kdysi,
nyní on musí rozhodnout, jestli bude součástí
systému nebo ho zradí.
Ráno zazvoní telefon. Je to jeho soused, který
říká, že policie má jeho adresu. Petr se
rozhodne ukončit svůj život, než by mohl zradit
někoho, kdo se v něm chvíli schovával. Zemře v
koupelně, když se pokusí uplynout. Jako poslední
akt, zanechá dokument v knihovně, kde ho někdo
jiný najde – možná jeho dcera, možná jeho bratr,
možná někdo, kdo se bude chtít dozvědět, co
skutečně proběhlo za těch dvacet let.
Jeho smrt změní pravidla. Státní bezpečnost
zveřejní, že dokument byl falešný, ale lidé,
kteří ho četli, si pamatují jeho jméno. V první
republice, kde historická křivda spojuje všechny
vrstvy společnosti, se začne rozšiřovat ticho –
a v tom tichu se narodí nová forma odporu.
