Na hranici města stojí dům, kde před tisíci lety
padla oběť boje mezi dvěma říšími. V jejích
zdech žije vzdorná služebná Jitka, která si
nikdy nepřipustila, že by mohla být součástí
toho, co se tehdy odehrálo. Její otec, známý
historik, v roce 1920 objevil starověký amulet,
který měl schopnost otevřít brány do minulosti.
Nechal ho zapomenout, ale jeho dcera nyní na něj
narazila v prachu knihovny.
Jitka začala nočním obchodem s antikvárním
obchodcem, který jí slíbil odpovědi. V jeho domě,
pokrytém obrazy vyhaslého světa, objevila
záznamy o oběti, která byla pochována s amuletem.
Tento předmět, vytvořený z kamene, který
způsoboval změny v lidské paměti, byl zdrojem
moci i zklamání. Kdo si ho vzal, ztratil smysl
pro čas, a s ním i svou identitu.
Za svého otce se Jitka stala jedinou osobou,
která si pamatovala pravdu. A právě ona se
musela vypořádat s duchem, který ji
pronásledoval od dětství – stín milence, který
zemřel při bitvě a jehož duše se zachytila v
amuletu. Rodinné prokletí se nezachraňuje
modlitbami, ale skrze zodpovědnost.
V jedné noci, kdy se měsíc dotkl hrobky, Jitka
vstoupila do zámku, kde se stala obětí. Zdálo se,
že je sama, ale zpětný pohled ukázal, že v
zrcadle stojí její milenec. Před ní ležel amulet,
a ona si uvědomila, že jeho moc se dá použít k
uzavření portálu, ne k otevření.
Srdce jí bušilo, když amulet uložila do hrobky.
Sousedé zahlédli světlo, ale když se probudili,
už tam nebylo nic, jen ticho a sníh. Jitka
zůstala sama s novým poznáním – věčná láska není
věčná, pokud není vystavena testu času. V tomto
okamžiku konečně pochopila, že všechno, co se
stalo, bylo jen částí romantického osudu, který
se nesmí opakovat.
