V městě, kde čas zůstal uvězněn v kamenných
stěnách starověkého chrámu, žije Antonín Varga,
zkorumpovaný úředník, jehož důvěra v systém je
posledním zbytkem důvěry ve svou vlast. Zákon je
tu jen papírový náhrdelník, který si lidé dávají
kolem krku, aby si udrželi klid.
Antonínova dcera, Marie, se rozhodne prozkoumat
dědictví, které mu připadlo po nevlastním otci –
básníkovi, jehož práce byly zakázány během
starověké doby, kdy věděl, že slova jsou
silnější než zbraně. Kniha, kterou našla,
obsahuje seznam jmén, jejichž majetek byl
převeden do státní správy. Mezi nimi je i jméno
jejího děda, který zmizel během období, kdy se
úřady snažily zlikvidovat každého, kdo hovořil o
svobodě.
Při pokusu o vyřízení dokumentů Antonín zjistí,
že všechny záznamy o jeho dědovi byly vymazány.
Na jeho pracovišti začne docházet ke změnám:
důvěrní pomocník zmizí, sekretářka dostane
varování, a v jedné z komnát se objeví nápis,
který nikdo nepoznal – „Kdo hledá pravdu, ztrácí
svou duši.“
Za tímto nápisem se skrývá tajemný klub básníků,
kteří v době starověku psali v tajném jazyce,
aby unikli pronásledování. Jejich texty byly
zakázány, ale zůstaly uloženy v podzemí chrámu,
kde se teď Antonín musí rozhodnout, jestli
zůstane součástí systému, nebo se zapojí do
hledání pravdy, která by mohla způsobit jeho pád.
V noci, když se v chrámu objeví známky narušení,
Antonín najde skrytou komnatu, kde jsou uchovány
texty. Jedna z nich je podepsaná jménem jeho
děda. Při čtení se mu rozsvítí světlo, které
odhaluje, že jeho rodina byla cílem útoku, který
měl zastavit rozvoj volnosti.
Mezi řádky se ukáže, že svoboda byla v té době
jen iluzí, ale ta jediná možnost, jak ji obnovit,
spočívá v tom, aby Antonín přestal sloužit
systému a zvolil cestu, která bude pro něj i pro
svou dceru nebezpečná.
Ve chvíli, kdy má možnost odhalit pravdu, ale
zároveň zachránit svou rodinu, se rozhodne pro
svobodu. Vznešený nápis v chrámu zmizí, a s ním
i zbytek tajemství, které mu bylo určeno.
