V letech po katastrofě, kdy město stojí v
plamenech a zbytky civilizace se drží na
dřevěných konstrukcích nad zemí, žije Eliška
Varga, stárnoucí herečka, která si v hlavě stále
hrála role mladé lásky. Její dům, starý činžák s
nábytekem z dob první republiky, teď stojí mezi
ruinami, ale ona tam zůstala. Měla své důvody –
zpět do Prahy se vrátila jen proto, že zde byl
muž, kterého milovala.
Země je jiná. Změnila se fyzicky i sociálně.
Člověk bez pasu je považován za nepřátelský
element. Lidé se dělí podle toho, co mají v ruce:
nástroje, zbraně, nebo žádné. Eliška nemá nic,
jen své jméno a zpětný pohled do svých
divadelních rolí. Na trzích se obchoduje s
knihami jako s jedlou věcí, a lidé si vzpomínají
na radosti, které už nejsou.
Eliška najde staré dopisy v podzemních skrýších,
psané ručně, v jejichž textech se zračí osud
jejího bývalého partnera, který odešel do
emigrace. Jeho cesta byla dlouhá a plná překážek,
ale zpět se nevracel. Přesně tak, jak ho znala –
opatrně, samotně, a vždy se směrem od domova.
Jednoho dne objeví tajný přístup do zrušeného
divadla, kde kdysi hrála. Tam se potká s novou
generací, kteří ji pokládají za záhadu. Jsou
oblečení v kombinézech z kovu a textilu, s očima
upřenými do budoucnosti. Mezi nimi je i mladý
muž, který jí připomíná jejího bývalého, ale
není to on.
Její cesta zpět do Prahy se změní v cestu do
minulosti, kde se musí rozhodnout, jestli
zůstane ve svém romantickém světě nebo se zapojí
do nové reality, kde láska není jen součástí
scény, ale životního rizika. A když se konečně
setká s tím, kdo ji opustil, zjistí, že ten, kdo
se vrátil, není ten, koho hledala.
Ve svém posledním vystoupení před tisíci lidmi,
kteří se shromáždili kolem rozbitého divadla,
představí se jako „poslední hvězda“, která si
vybírá, kam letět. Její rozhodnutí znamená konec
jedné éry a začátek jiné – a ona, jako každý, si
musí vybrat, jestli se zdrží v tom, co bylo,
nebo vstoupí do toho, co bude.
