V osamoceném domě na kraji první republiky se v
roce 1927 zdržuje Jan Kovář, ambiciózní
podnikatel, který chce obnovit dědičný zámecký
komplex. V dokumentech najde zmínku o tajemné
síle, která by mohla být ukryta v zámku. Zajímá
ho, co když to není pouhá legenda.
Při rozsahování střechy se objeví sklep, který
nebyl v žádných mapách. V něm najde staré
zrcadlo, jehož povrch je pokrytý znaky, které
nejsou žádnou známou písmem. Při doteku mu
zrcadlo odhalí obraz z roku 1914 – sám v něm,
ale s očima černými jako uhlí.
Jan si myslí, že je to halucinace, ale začne se
opakovat. Každý den se zrcadlo ukáže nový úsek
minulosti – on v ní, ale jinak. Někdy v bohatém
paláci, někdy v uličce s prodejci klobás a piva.
Jako by minulost se snažila proniknout do jeho
současnosti.
Začne se ptát, co když je ten, kdo dnes hledá
minulost, jen její odraz? Začne se obávat, že
každý krok, který udělá, změní realitu. Zrcadlo
je nejen zrcadlem – je bránou. A on se snaží
vrátit, ale neví, jestli se vrací do minulosti,
nebo do něčeho jiného.
Večer, když se pokusí zrcadlo zničit, zjistí, že
to nemůže. Zrcadlo je část jeho existence. Když
se vzdá, ztratí se i on. A když se drží, ztratí
se všechno ostatní.
Na závěr zůstává jen ticho před bouří – a
zrcadlo, které ho sleduje.
