Na hřebenu římského námořního ostrova, kde každý
den slunce zapadá v písku a za ním se rozpadá
vůle, je založena Akademie Pěti Dýchání – školní
síň, kde dítě od sedmi let poznává nejen písmo,
ale i to, jak by mělo být vybráno pro službu
vládě. Zde učí Ema, pragmatičná učitelka s
černými očima a rukama plnými škrábanců od pera
– učí děti číst, ale nechce je naučit
přesvědčovat. Její kurz o "volbě jako ústavní
pravdě" je opakem výkladu: ukazuje, že volba
nikdy není volná, pokud je podmíněna výběrem z
pěti jmen, které si určí vrchní kněz.
V den, kdy se zpovídá jedno z dětí – chlapec,
jehož otec byl obžalován z náboženského významu,
– znovu vystoupí návrh nového zákona: Každý rok
bude jeden z dvanácti učitelů vyzván k odevzdání
své „svobody“ v rámci ceremonie, kdy bude
vysloveno jméno, které nemůže být odmítnuto. Kdo
ho odmítne, bude označen jako neposlušný a
vyhozen z akademie – bez práce, bez domova, bez
jména.
Ema dostane list – má být tím, kdo bude vydávat
jméno. Nejprve se přizpůsobí: spisuje jména do
tabulky, hluboko v nočním pracovním světle. Ale
pak zjistí, že všechna jména jsou již výsledkem
rozhodnutí, které padlo tři dny předtím – a že
jedno z nich je její vlastní. Zkoumá dokumenty.
Nalezená papírová kostra ukazuje, že učitelé
musí být vždy „někým jiným“, aby si zachovali
morální platnost. Tedy: jejich volba je fiktivní.
Jediné, co zůstává skutečné, je cíl – zničit
vůli vedení.
V den ceremonie se přihlásí k výměně místa.
Místo toho, aby vyhlásila jméno, roztrhá list a
hodí ho do ohně. Oheň nezhasne. Po chvíli začne
planout všude kolem – v deskách, v lidech, v
písku. Všichni, kdo se na to dívali, se najednou
začali smát. Až do smrti. Nikdo nedokázal
zastavit smích.
Zbývající učitelé odejdou. Akademie zůstává. Ve
středu písku stojí vypálený kříž. Nad ním leží
tabule s jediným řádkem: „Volba byla svobodná.“
Na druhé straně – vytisknuté ručně – je
jmenovitý seznam těch, kteří byli vybráni. Ema
nebyla mezi nimi. Byla mezi těmi, kdo se zdrželi.
Dnes je ostrov zavřen. Nikdo tam nechodí. Ale
když někdo z krajiny přijede, vidí z dálky, jak
se v písku leskne kříž. I když nikdo neví,
jestli je to symbol nebo výzva.
