V roce 1927 v Praze, kde politické zájmy a
cenzura tvoří netřídní společnost, přijímá
korumpovaný úředník Jan Novák anonymní dopis. V
něm je podpis umělce, který se chystá předvést
svou práci na příštím uměleckém večeru. Dopis
obsahuje znak, který se objevil i u zmizelého
básníka z roku 1923. Novák, jehož kariéra závisí
na tichém zapomínání minulosti, vstupuje do hry,
která ho bude nutit zpět do dřívějších let.
Ve veřejné knihovně naletí na staré noviny, kde
se zmínka o básníkovi spojuje s obchodníkem s
uměním, který byl zatčen za šíření „nevhodné“
literatury. Novák zjistí, že básník byl členem
skrytého kruhu, jehož členové vytvářeli umění,
které mělo vyvolat revoluci myšlenek. Tento kruh
byl rozpuštěn před deseti lety, ale jeho dílo
žije dál – jako neviditelná síla, která se
projevuje v každém novém talentu.
Na večeru se objeví malířka Aneta Růžičková,
jejíž obrazy znázorňují vnitřní svět lidí, kteří
žijí mezi klidem a chaosem první republiky. Její
dílo je plné symbolů, které Novák pozná z
dokumentů, které kdysi vypustil do tmy. Zjistí,
že Aneta je potomkyní básníka, a její umění je
pokračováním toho, co bylo tehdy zaházeno.
Pravidlo jedno: žádné umělecké dílo nemůže být
zveřejněno bez souhlasu cenzury. Pravidlo dva:
každý, kdo se pokusí odhalit tajemství, ztrácí
kontakt s realitou. Novák, který si vždy myslel,
že má moc nad pravdou, teď musí zjistit, jestli
je on ten, kdo má odhalit pravdu, nebo ten, kdo
ji bude chránit.
Ve své kanceláři, za zavřenými dveřmi, přečte
poslední dopis od básníka. Obsahuje slovo
„skrytý talent“, ale i varování: „Nikdo nepozná,
co skrýváš, dokud nezapneš světlo.“ V tu chvíli
se rozhodne, že světlo zapne. A tak první
republika ztratí jednoho svých strážců, ale
získá jednu další osobu, která bude nosit svou
historii jako svou vlastní.
