V roce 1923 se v pražském domě na Vinohradech
usadila Milada Nováková, obětavá matka tří dětí,
které si vybírá každý den sám život, když muži v
jejím okolí zmizí ve válce nebo v politice. Její
starší syn, Petr, je vysoký funkcionář státního
úřadu, který před ní tají, že má zdravotní
potíže a čeká ho zákaz výkonu povinnosti.
Když Petr zemře v důsledku nesprávné léčby,
Milada se rozhodne znovu prožít ten den, kdy
byla v nemocnici, aby mohla něco změnit. Využívá
staré dokumenty a vstupenky na tramvaje, které
ji vedou do roku 1920, kde si myslí, že může
svému synovi zachránit život.
V první republice ale funguje svět jinak – lidé
mají jiné priority, nové zákony, a neexistují
digitální záznamy. Milada se musí přizpůsobit,
když se dostane do situace, kde je považována za
podezřelou kvůli svému chování. Zjistí, že i v
tomto čase jsou lidé ochotni zatajit pravdu,
pokud se to týká jejich vlastních zájmů.
Jednoho dne vystoupí ze tramvaje na nádraží
České Budějovice, kde narazí na svého bývalého
manžela, který právě odjíždí do ciziny. Milada
se rozhodne, že mu něco řekne, ale on ji
ignoruje. Její pokus o změnu osudu se obrací
proti ní, když se dozví, že Petr nikdy nechtěl
být oficiálně uzdraven, protože se bál, jak by
se jeho rodina chovala, kdyby byl slabý.
Milada se vrací do současnosti, kde už jen sedí
v křesle, pozoruje děti a ví, že život je krutý,
ale nebezpodmínečně spravedlivý. První republika
jí ukázala, že minulost není možné změnit – a že
některé bolesti jsou jen její.
Život pokračuje, ale Milada už nikdy nepozabírá
věčnou noc, která přijde s každým novým dnem.
