V roce 1927 se v Praze objeví starý šperk –
růžový náhrdelník s vyřezaným jménem „Eliška“.
Dcera předseda místního spolku mužů, který
vzdoruje novému režimu, ho nalezně na podlaze
zničeného domu své matky. Náhrdelník je zároveň
klíčem k tajemnému dopisu, jehož autor je žena,
která zmizela během občanské války.
Muži v místním klubu, známí jako „Zlatý řetěz“,
se pokusí dopis získat. Jejich členové jsou
spojeni s politiky, která chce zpřísnit cenzuru
a zavřít všechny nepokorné ústavní soudce. Dcera,
jejíž otce právě poslali do vězení kvůli
podezření z komunismu, se rozhodne prozkoumat
tajemství matky.
Na základě nápovědy v dopise navštíví zámek v
Kladsku, kde byla Eliška kdysi uchopena. Zde
najde knihu, která obsahuje seznam „vyhnaných“
intelektuálů a umělců, mezi nimi i jejího otce.
V knize je i záznam o tom, že Eliška byla před
smrtí vyslechována, ale její výpověď byla zcela
odstraněna.
Dcera se rozhodne odhalit pravdu, i když to
znamená vystavit se Mužům. Zjistí, že náhrdelník
byl součástí tajného systému, jímž byly ženy v
době občanské války zdržovány, sledovány a někdy
zavražděny. Léčba traumatu, kterou si
představovala, není jednoduché zapomenutí – je
to výslovné přiznání, které musí promluvit před
celou zemí.
V posledním dějišti veřejného soudního procesu
před zástupcem lidí předloží dokumenty, které
potvrzují, že její matka byla vinna pouze toho,
že byla ženou. Ticho, které dlouho obklopovalo
rodinu, se roztrhne. Melancholie, která ji
držela, se změní v úsměv, který zasáhne každého,
kdo tam sedí.
Muži se rozptýlí, ale její slova zůstanou. V
první republice, kde se děje mění a věci se
převrací, se něco zlomilo – a to nikdy nezůstane
stejné.
