V roce 1925 se v malé české obci rozpadne staré
učení. V knihovně na okraji města se objeví
stará kniha bez autora, jejíž text je napsán v
neznámém kryptickém jazyce. Kniha padne do rukou
osamělého spisovatele, který si ji odnesl domů,
kde ji začal študovat mezi zářivkami a prachem
středověkých knih.
Když překládá první řádek, zjistí, že se jedná o
úryvek z dopisu psaného v roce 1873, když se v
obci odehrála tragédie – smrt mladé ženy, která
byla obviněna z čarodějnictví. Její jméno se
opakuje ve všech stránkách: Eliška Novotná.
Spisovatel zjišťuje, že ta žena byla jeho
předkyní, i když to nikdy nevěděl. Důkazem je
znak na záhadné knize, stejný jako ten, co visel
nad domem jeho babičky.
Jeho hledání vedlo k podzemnímu archivu, kde
najde dokumenty ukazující, že Eliška byla
zavražděna z důvodu jejího vědomí o tajemném
kódu, který měl změnit způsob, jakým lidé v obci
komunikují. Tento kód byl založen na kombinaci
latinských slov a českého křížového znaku, který
byl základem nového systému písmene. Jeho
objevení mělo být klíčem k vytvoření první
republiky, ale bylo potlačeno cenzurou a
zapomenuto.
Spisovatel, vydán z důvodů svého výzkumu, musí
zpátky do města, kde se setká s dědictvím Elišky
v podobě starého klavíru, který hrál tajemný kód.
Při každé tónině se v místnosti objeví obraz z
minulosti, který ho zasahuje a přinutí ho
uvědomit si, že generace se mohly smířit jen tím,
že si vzpomínají na ty, kdo zůstali v tichu.
V posledním aktním momentu se spisovatel
rozhodne, že tento kód nesmí zůstat zapomenut.
Zabírá se právě tím, co mu všechny jeho generace
zakázaly – vytvořit novou formu písmene, která
spojuje minulost a současnost. Když první znak
vznikne, v místnosti zhasne světlo, ale v tichu
zazní tón, který zní jako volání z minulosti, a
zároveň jako slib pro budoucnost.
