V roce 2047, když Česko přešlo do nového systému
"časových klíčů", každý den je číselně
vygenerován a validován centrálním počítačem.
Lidé si vytvářejí životy podle algoritmicky
vyrovnaných okamžiků, kde každé slovo, každý
pohyb, každý pohled musí odpovídat předem
stanovenému časovému rámcí.
Rebelující dcera Věra, dcera známého vědce,
který byl zatčen za porušení časového zákona,
odmítá tento systém. Její otci byl přiznán vinný
z toho, že vytvořil „příslovce“, tajné časové
fragmenty, které umožňují lidi existovat mimo
hlavní časovou linii. Příslovce jsou zakázány,
protože mohou způsobit paradoxní smyčky, které
zničí celý časový řád.
Věra najde staré záznamy svého otce, které
ukazují, jak příslovce mohou být použity k
opravě minulosti. Zatímco ostatní žijí ve
strachu před časovými úřady, ona se snaží
vytvořit vlastní příslovce, aby zachránila svého
otce.
Její pokusy však způsobují narušení v časovém
systému – lidé začínají žít v opozici k sobě
samotným, někdo ztrácí paměť, jiní se stávají
dvojčaty. Časová správa začíná sledovat její
aktivity.
Ve svém posledním pokusu Věra vytvoří příslovce,
které ji přenesou do minulosti, když její otec
ještě žil. Ale když se tam dostane, zjistí, že
mu už nemůže pomoci – on ji už viděl.
Zpět v současném čase, Věra zůstává v základním
tahu, kde všichni znají její jméno, ale nikdo ji
nezná. Její jediná výhoda je, že její časový
klíč není plný – je prázdný, což znamená, že
může žít v každém okamžiku, kde chtějí.
Nikdo neví, jestli je to trest, nebo dar.
A tak zůstává, kde je, mezi zbytkem lidstva,
které žije pod časovými zákony, ale ona žije
mezi příslovci.
