Ve městském koutku Prahy, kde hluk tramvají
směřuje ke známým ulicím, žije unavený lékař
Martin Veverka. Jeho práce v nemocnici se stala
svou vlastní zkrocenou formou náboženství –
každý den předstírá, že ošetřuje těla, když ve
skutečnosti lécí duše. Po roce bez odpočinku se
rozhodne pro venkovský útěk, chtějíc vzdálit se
od města i od svých vzpomínek.
Vystěhuje se do starého domu u vesnice Hradec,
kde bydlí jeho starší sestra a její manžel,
dřívější člen státní bezpečnosti. Vzduch je tu
jiný – chladnější, lehce zatrpklý. Ve venkovském
klidu se Martin pokusí obnovit, ale zpět nelze.
Při šetření starých spisů objeví dopisy, které
mu otevřou dveře do minulosti: jeho otce zatkli
během normalizace za podezření z kolaborace.
Nebyl to zločin, byl to chyba – a Martin to
teprve teď pochopí.
V jedné z nocí, když se v domě usadí v knihovně,
najde starý almanach z roku 1972. Je plný
rukopisných poznámek, které vyplývají z jeho
otce. Zjišťuje, že byl součástí skrytého pohybu,
který měl pomoci lidem uprchnout do zahraničí.
Ale politická situace se obrátila, a on byl
osudově zamknut v systému, který ho nechtěl znát.
Martin se rozhodne zjistit pravdu. Nostalgický
pocit, který ho trápil celého života, se nyní
proměňuje v motivaci. Rozhodne se navštívit
starého přítele, který byl tehdy jeho otci
spolupracovníkem. Ve vesnici však panuje napětí
– lidé jsou opatrní, řeči o minulosti se
vymykají normálnímu průběhu života.
Na závěrečném večeru, když se s přítelem setkává
ve starém hospodářství, Martin se dozvídá, že
jeho otec nikdy nepřestal věřit v svou práci,
ale jeho mylné rozhodnutí ho zničilo. Tento
okamžik se stane jeho osobním přerušením – v
tomto momentu porozumí válečnému trauma, které
si přenesl do svého profesního života.
Vrátil se do města, ale už nikdy nebude stejný.
Jako nový člověk, který ví, jak se má vypořádat
s minulostí, a co znamená být lékařem nejen těl,
ale i duší.
