V hlavním městě, mezi betonem a ocelí, stojí
starý dům na okraji města, jehož podlahy šeptají
tichem minulosti. V něm žije Milan, zlomený
umělec, který po roce dlouhém vězení v
normalizaci přišel o své právo psát. Jeho nový
obydlí – dům původně patřící rodině z doby první
republiky – má neobvyklé zásady: každý, kdo
vstoupí, musí si vybrat jednu z tří dveří, které
vedou do různých částí domu, a nemůže se obrátit
zpět. Pravidlo bylo stanoveno původními majiteli
jako ochrana proti zradám.
Milan se snaží znovu nalézt svou cestu mezi
řádky, ale každého dne se mu zdá, že dům ho
nějakým způsobem proměňuje. Jejich skrytý talent,
který si vždy vypomáhal, teď se ukazuje jako
slabost – zvlášť když začíná vidět stíny svých
dědiců, kteří v tomto místě zmizeli. Generační
smír je tady nutný, ale nikdo neví, jak ho
dosáhnout, když dům se chová jako svého druhu
umělecký objekt.
Snový stav začíná být nesnesitelný, když Milan
objeví záznamy v knihovně domu – dopisy, které
nejsou adresované nikomu konkrétněmu, jen "komu
bude potřeba". Když si je přečte, uvědomí si, že
všichni, kdo tu žili, měli něco společného:
všechny měly skrytý talent, ale pouze jeden z
nich se dokázal s ním smířit.
Na posledním schodišti, kde dveře vedou do
neznámého, Milan najde starého muže, jehož tvář
je známá – byl to jeho otec, který ho kdysi
opustil kvůli politice. V tom okamžiku se dům
zhroutí, zpětné dveře zhasnou, a Milan musí
udělat volbu: zůstat ve svém snu nebo pokusit se
probudit. Zvolí druhé.
Dům zůstává. Ale Milan už nikdy nebude stejný.
