Na okraji Prahy, za starými dřevěnými domy,
stojí učedník řemeslníka František. Jeho mistr,
Jan Václav, vyrábí zvláštní nádobí – modré sklo,
které nezakalené ani po deseti letech. Když se
objeví výzkumníci z centrály na Letné, přinášejí
plány nového města. Zdá se, že to bude město bez
ulic, kde budovy rostou do vzduchu a všechny
cesty vedou ke středu.
František zjistí, že jeho sestra Anička byla
jednou z pracovnic ve firmě, která vyrobila
první vzorky tohoto skla. Po zmizení v roce 1975
se nikdy nevrátila. Mistr Václav mu podává starý
seznam zaměstnanců, kde jméno Aničky chybí.
Nádobí, které vyrábí, má vnitřní záři, která
způsobuje halucinace. V noci se v kovových
dveřích otevírají dveře, které tam nikdo
nezaklál.
František se vydá do nového města, kde všechny
cesty končí v bílém budově s černým vchodem. Tam
najde záznamy o experimentech s lidskými mozky.
Anička byla součástí testů, jejichž účelem bylo
vytvořit sklo, které „vidí“ skrze duši. Mistr
Václav byl jejím obětováním – vyměnil ji za svou
vlastní paměť. Při každé výrobě nádobí ztrácí
část svého vědomí.
Ve středu města se František potkává s děvčetem,
které má stejnou barvu očí jako Anička. Její
hlas zní jako vzdálená rádia. Uklidí všechny
dokumenty, které ukazují na existenci města, a
vrací se do Prahy. Modré sklo je zničeno, ale
jeho záře zůstává v nádobí, které si František
schoval. Ve své práci už nikdy nevyrábí nic
jiného.
