Město je obklopeno dřevěnými ploty a ocelovými
panely. V jedné z uliček za prvním řadou bytů
žije Jirka, laskavý řemeslník, který opravuje
staré hodiny. Jeho dům je plný cizích předmětů –
časomíry, klíče, náhrdelníky, jejichž původ
nikdo nepozná. Jirka je hledá, protože každý
objekt má svou vlastní historii, která mu však
vždycky unikne.
Jednoho dne se mu podaří najít hodinky s nápisem
„1943“. Když je rozloží, zjistí, že vnitřek je
vykládán kousek papíru, na němž je psáno jméno
muže a datum: 27. května. Zatímco ho prověřuje,
vstoupí do domu dcera souseda, mladá žena, která
si zvykla u něj zpěvovat. Její hlas je jak něco
z minulosti, co zní jako šepot v tichém útulku.
Večer, když Jirka zavírá dveře, uslyší zvenčí
hlas. Je to ten muž z papíru, ale nezdržuje se
dlouho. Jen krátký slovo: „Děkuji.“ Než Jirka
dorazí ke dveřím, je tam jen temná ulice.
Následující týden se objeví další hodinky. Tato
mají nápis „1945“ a uvnitř dvě jména. Jirka se
rozhodne, že tentokrát nezapne hodinky, ale
pošle je do archivu. Při tomto činu si všimne,
že v jeho zrcadle se jeho oči změnily – jsou
tmavší, víc upřené.
Za tři dny vstoupí do jeho domu žena v černém
plášti. Její ruce drží list papíru, na kterém je
napsané: „Přestaň hledat. To, co jsi našel, není
tvoje.“ Než odejde, vrhne do jeho dveří jednu
hodinku, která spadne na podlahu. Jirka ji chytí,
ale když se podívá, je uvnitř jen prázdné místo.
Odtud vychází ticho, které ho nyní obklopuje.
Není už jen remeslník, ale nositel něčeho, co se
nemůže odpojit. A v tom okamžiku zjistí, že ta
ztráta, kterou hledal, byla jeho vlastní.
