V posledních měsících zbytku světa, kde slunce
už nesvítí a stín se šíří jako víra, vznikla
skupina Mužů, kteří se snaží zachránit zbytky
lidského vědomí. Věděli, že každý den bez paměti
znamená smrt duše. Zatímco ostatní hledali
potravu, oni hledali vlastní obraz.
Když jeden z členů skupiny, bývalý profesor
filozofie, začal vyprávět o starých knihách,
které byly jedinou formou identity, kterou si
lidé mohli ponechat, vznikl mezi nimi první
rozštěp. Někteří chtěli pokračovat v útěku, jiní
chtěli zůstat a vybudovat novou kulturu.
Vůdce, muž s neviditelnou silou, která dělala z
každého slova zbraň, rozhodl, že musí najít
ztracené zrcadlo – předmět, který by mohl
obnovit vědomí těm, kdo ho ztratili. Tento
objekt byl legendou, ale nikdo nevěděl, kde se
nachází.
Detektivní záhada se rozvinula ve stínech
zbořených měst, kde každý krok byl riskantní.
Při pátrání našli dokumenty, které naznačovaly,
že zrcadlo bylo schované v době, kdy svět ještě
existoval. Když se však pokusili dostat k jeho
místo, zjistili, že vědomí nejsou jenom součástí
myšlení – jsou také zbraní.
Při pokusu o využití zrcadla se však ukázalo, že
každý, kdo se dívá do něj, ztrácí část sebe
samotného. Vůdce to pochopil a rozhodl se, že
zrcadlo zničí. Neexistovala jiná možnost.
Identita byla nebezpečná.
Atmosféra v jejich táborech se změnila. Stíny se
staly silnějšími, ale lidé se naučili žít s
tichem. Ztráta identity nebyla konec – byla
přechodem. A v tom tichu, kde dříve byla záře,
začala nová forma existence.
